Maminkou jsem se poprvé stala před více než 30 lety a o několik málo let později ještě jednou. Bylo to začátkem 90.let, v živé porevoluční době nově naplněné nezměrnými pestrobarevnými možnostmi.

V té době se otevřela možnost volně cestovat po celém světě, možnost začít podnikat v libovolném oboru, jít do korporátu, a svištět nahoru po neobsazeném kariérním žebříčku a spousta dalších přepestrých možností. Prostě mimořádná doba, která přinesla gejzíry příležitostí, možností a lákadel, jen si vybrat. Po více než 40 letech umělého zabrždění vytryskla nahromaděná touha tvořit, zapojit se, nebýt jen do počtu a schovaný v šedi, touha navázat na zvenku přerušenou tvořivost předků. Já čerstvá absolventka VŠ taky vyrazila. Do malé mezinárodní firmy.

To však netrvalo dlouho a stala jsem se  poprvé maminkou, a po několika málo letech ještě jednou. Často jsem se  setkávala s poznámkami a otázkami typu: „To byl omyl? “  „To se vám teda nepovedlo, co?“ , nebo „Uklouzly mu nohy?“ .. a tak podobně. V porodnici na pokoji se dvěma ženami ve věku 18 a 19 let padla otázka zase úplně z jiného soudku: „A jaké to je, být poprvé maminkou takhle pozdě (až v tak vysokém věku)?“

Ta doba tehdy byla pulzující, bouřlivá, plná potenciálu a možností. Intenzivně orientovaná navenek, na směřování ven, rozšiřování, stoupání, dobývání a soutěž. Dnes bychom možná řekli jangová.

Pro mě, jako ženu s hodně citlivými vnímáním i různých neviditelných proudů, ženu, pro kterou jsou důležité mezilidské vztahy, péče o jemné pojivo mezi lidmi a otevřenost, to bylo zajímavé na ochutnání a bavilo mě to.

Zároveň jsem cítila, že pro plné dlouhodobé zapojení se do takto aktivně nastaveného systému, bych v sobě musela některé své jemné prožitkové (dnes bych řekla jemné jinové) části zavřít. Uvědomovala jsem si, že je zavřít mohu, ale že tak přijdu o důležitou část své přirozenosti. A k tomu vnitřní hlas, který stále sílil a říkal: „Ale tvoje cesta vede jinudy“

Zároveň jsme oba s mužem cítili, že právě teď, doba nedoba, je ten čas. Také moje tělo bylo naprosto připravené. A tak  jsem se před více než 30 lety stala poprvé maminkou. A o několik málo let později podruhé. A zní ve mně jednoznačné, být ve stejné situaci a mít možnost volby, udělala bych to tak znovu :-).. Cítím vděčnost, děkuji.

A proč to vlastně píšu?

Protože každá žena má své jedinečné nastavení, svou přirozenost, jedinečnou kombinaci jinové a jangové složky, jiné dary, talenty, touhy, sny a jiný rytmus. A to, co mi připadá klíčové a k čemu ženy provázím skrze karty Žena, v seminářích i osobních setkáních, je tu vlastní přirozenost, vnitřní volání a rytmus v sobě objevovat a po krůčcích ho propojovat s každodenní realitou.

A taky věnovat pozornost tomu, kam (samozřejmě vedle hlavy a rozumných důvodů) volá srdce a vede vnitřní hlas, a kde má v rozhodování navrch strach, převzaté vzorce a otisky anebo třeba společenská "měla bys".

V té živé porevoluční době bylo pro některé ženy cestou vrhnout se celo cele na budování kariéry, stát se významnými manažerkami a podnikatelkami, pro jiné to třeba bylo cestování a objevování světa nebo studium v zahraničí nebo třeba kombinace toho všeho dohromady. Mou přirozeností bylo stát se na pár let maminkou na plný úvazek, mít nějaký čas i na sebe a na partnerství, a teprve potom, s touto zkušeností, začít sdílet své další dary i jiným způsobem než je mateřství.

A co mi připadá důležité, když se žena stane maminkou?

aby díl své energie a času vedle láskyplné časově náročné péče o děťátko věnovala něčemu, co je jen její, co ji z hloubi naplňuje, přináší jí radost, potěšení a prostor pro tvořivost, aby i dál rozvíjela tu nit poznání, kdo je ona sama, aby věnovala péči i sobě samé

aby díl své energie a času věnovala rozvíjení partnerství a vztahu s partnerem, aby vedle ženy, která je maminkou, rozvíjela sama sebe jako ženu, milenku, partnerku, aby vztah ženy a muže dál pulzoval a aby v něm intimita, živost a blízkost měla i po narození dětí své důležité místo.